Dovolte mi, abych i já se přidal k tisícům pindalům a žvatlal něco k imigrantům. Jsou prostě všude a obsadili mi už i bejvák. Přemýšlím, co s nimi. Nějaká likvidace? Pošplíchat? Postřílet? CO?!?!?! Zkušený Google svorně s ještě zkušenějším Bingem hovoří jasně...
O milostných avantýrách krůty Pepiny toho mnoho nebylo napsáno. Proč taky. Je to nesmysl. Když si takovou krůtu představíte v lidských barvách, už to zase takový nesmysl nebude.
Kdo by neznal naši Cecilku. Je to naše externí kráva. Dojíždí. Má u nás nápadníka, obecního býka, a pár dalších fanoušků. Mouchy, komáry a další hmyz. Kdosi ale o ní prohlásil, že je koza, a někteří ji nešetřili a dokonce z ní udělali i kozu lehkých mravů!!! Musím...
Zapomněl jsem. Jsem tak neuvěřitelně prolezlý nenávistí, že už ani nevím, co je to milovat. Takový ten cit plný důvěry, vzájemné podpory a věrnosti. A právě, když tento cit je jen jednostranný, pak hodně zabolí slova zabíjející veškeré představy o tom, co je to mít...
Jsem jako stoletý strom. Stojím na vysokém kopci a sleduji svět kolem sebe. Slunce prosvítá větvemi v mé koruně a jemný vánek mnou chvěje. Rozsáhlé lány zralého obilí se vlní jako zlaté moře a z lesů vylétají hejna vran. Rájem tento svět pro mě je… Stále stejným...
S obdivem sleduji Kelišovou. Je to drbna. O tom žádná. Skoro by člověk řekl, ukázková drbna! Převádí zjištěné informace do životních příběhů zajímavých rozměrů. Kelišová ale není sama. Pracuje v týmu! Ouha! To mi něco připomíná. Jako u nás. Jedna velká drbárna...