Sen

Upřímně, sny nemám vůbec ráda. Nemám je totiž spojené s krásným požitkem, ale s hrůzou, kdy jsem jak paralyzovaná, a ačkoli strašně moc chci otevřít oči a probudit se, tíží moje víčka 100 kg něčeho, co mi brání, abych jimi pohnula. Naštěstí i vím, kdy tyhle sny přijdou, než stačím úplně usnout. Bohužel, někdy jsem tak unavená, že usnu, aniž bych tomu zabránila.

Když se blíží hrozivý sen, jsem už v polospánku, vnímám už jen každé páté slovo z audioknihy, kterou si pouštím každý večer na spaní. Začne mi hučet v uších – jakoby jimi projížděl vítr, který něco říká temným hlasem. Zastavím to jedině tak, že ztěžka otevírám víčka, vstanu z postele, jdu se napít, zapálit si cigaretu a pak můžu v klidu zalehnout a vím, že má noc již bude bezesná. Včera se mi to bohužel nepovedlo…

Byla jsem tak moc unavená, že jsem se nebyla schopná po “větru v uších” probudit a zarazit přicházející hrůzu. Usnula jsem. V říši snů ležím ve své posteli a spím. Vedle mě je prázdno, neleží vedle mě děti, jak tomu ve skutečnosti každý večer je. Najednou mi někdo odkrývá přikrývku, ovine mě chlad a bez pocitu jakéhokoliv dotyku mě někdo začíná tahat za nohy a chce mě stáhnout z postele. Držím se zuby nehty čela postele a hrozně křičím. Moje skutečné tělo, to, co, tuším, že bez hnutí, spí v posteli, má obrovskou touhu se probudit, ale nejde to. Ve snu mi už dochází síly, ochraptí hlas a můj dech ztěžkne. Vzdávám to… Cítím, jak padám z postele, někam do hlubin, do černočerné tmy, kde vůbec nic není, jen prázdno. Stále mě někdo drží… Zavírám oči a nechávám to osudu. Ať se stane, co se stane.

Z ničeho nic, jako by mnou projel blesk a já ze všech sil chci zpátky a probouzím se. Sedím na posteli, teče ze mě pot, vedle mě zlehka oddechují děti: ,, Panebože! To byl Richard!”, tečou mi slzy po tváří…

Proč by mi to proboha dělal? Vždy, když jsem měla špatný sen, probouzel se se mnou a držel mě v objetí a hladil tak dlouho, dokud jsem se neuklidnila. Proč mě teď děsí a neobjímá? Ne, neviděla jsem ho, necítila jsem dotek, ale takový pocit, který mi ihned projel hlavou, že je to s jistotou on. Připravuje mě snad na něco? Abych to nikdy nevzdávala?

Z toho večera mám spoustu otazníků. Možná mě chce jen navštívit. A když, bohužel, pěkné sny nemám, jen tyhle, kam jinam má jít? Když tyhle noční můry příjmu, je to cesta k tomu, abychom se mohli setkat na krásném místě?